Jak vypadá udržitelné kariérové poradenství v praxi? A co z něj může být inspirací pro naši vlastní práci?
Jednou z věcí, které nás v EKS pohánějí, je přesvědčení, že dobré kariérové poradenství vzniká ze setkávání, sdílení a odvahy učit se od těch, kteří jsou o krok dál. Proto jsme se vydali do Dánska.
V rámci programu Erasmus+ jsme strávili týden stínováním u Miriam Dimsits, kariérové poradkyně, lektorky a odborné asistentky na VIA University College v Aarhusu. Miriam se věnuje otázce, která je pro mnohé stále ještě nová: jak vypadá udržitelné kariérové poradenství? Společně jsme navštívili organizace, které propojují kariérové poradenství, vzdělávání a udržitelnost způsobem, jenž nás inspiroval, překvapil a místy zasáhl hlouběji, než jsme čekali.
Stínování u Miriam nám umožnilo vidět, jak tato témata vypadají v praxi — jak se o nich učí, diskutuje a jak se postupně stávají přirozenou součástí vzdělávání budoucích poradců a poradkyň.
Navštívili jsme místa, která by se na první pohled mohla zdát nesourodá — univerzitu, neziskovou organizaci, farmu, komunitní kavárnu i inovační centrum. Všude se ale objevoval jeden společný jmenovatel: vědomí, že kariérové poradenství a udržitelnost k sobě patří. Že to, jak lidé volí svou práci, má dopad na svět kolem nás.
VIA University College: Footprint nestačí
Na VIA University College jsme měli možnost sledovat, jak vypadá pracovní náplň programové manažerky pro zelenou transformaci v praxi. Camilla le Dous nás provedla tím, jak vzniká, řídí se a postupně naplňuje klimatický akční plán univerzity — od nastavování strategie až po každodenní rozhodování, která ovlivňují chod celé instituce.
Hned na začátku nás zaujala její věta: „Sledujeme nejen svůj footprint, ale i handprint.“ Zatímco footprint popisuje, jak se univerzitě daří snižovat negativní dopad na životní prostředí — tedy například spotřebu energie nebo emise — handprint se zaměřuje na pozitivní vliv. Na to, jak studenti a zaměstnanci přenášejí hodnoty a návyky dál — do své práce, domovů i komunit.
Z jejího vyprávění bylo zřejmé, že role programové manažerky není jen koncepční, ale velmi praktická a propojovací. Camilla koordinuje implementaci klimatického akčního plánu, na kterém se podílí desítky kolegů a kolegyň napříč univerzitou. Právě díky tomu se daří naplňovat konkrétní cíle — až 90 % z nich bylo v uplynulém období splněno.
Zajímavou součástí její role je i práce s komunikací a veřejným diskurzem. Camilla zmínila, že část dánské společnosti je dnes „zelenou agendou“ přesycena, a proto se proměňuje i jazyk, kterým se o těchto tématech mluví — od „green“ přes „sustainable“ k „responsible“. Její práce tak zahrnuje nejen nastavování opatření, ale i hledání způsobů, jak o udržitelnosti mluvit srozumitelně a přijatelně pro různé skupiny.
Setkání s ní nám tak nabídlo nejen pohled na fungování jedné univerzity, ale i konkrétní představu o tom, co obnáší role člověka, který má zelenou transformaci na starosti — propojovat strategii, každodenní praxi i lidi napříč institucí.
Architectural Technology: Udržitelnost jako přirozená součást studia
Na VIA jsme nahlédli i do studijního oboru Architectural Technology — a bylo to inspirující i pro nás kariérové poradce. Udržitelnost zde není samostatným modulem navíc, ale základním principem, který prostupuje celým studiem.
Nejvíc nás zaujal konstruktivistický přístup k výuce. Studenti nedostávají hotová řešení, ale učí se skrze reálné problémy z praxe a hledají vlastní cesty. Výuka je vede ke kritické reflexi, samostatnému rozhodování a převzetí odpovědnosti za vlastní učení i budoucí profesní směřování.
Tento přístup se promítá i do studentského poradenství — studenti jsou systematicky podporováni v tom, aby přebírali odpovědnost za svůj život a studium a dokázali se kvalifikovaně rozhodovat.
Důležitou součástí studia je práce na projektech, ve kterých studenti střídají různé role — od projektanta přes projektového manažera až po realizátora stavby. Učí se tak nahlížet na problémy z různých perspektiv a nést odpovědnost za výsledek.
Udržitelnost je přitom pevně ukotvena v obsahu výuky: studenti pracují s principy cirkulárního stavebnictví, učí se využívat existující materiály a analyzovat dopady svých návrhů (např. prostřednictvím Life Cycle Analysis nebo konceptu „waste pyramid“).
Teorii si následně ověřují v praxi během 20 týdenní stáže, která propojuje studium s reálným pracovním prostředím. Na ni navazuje bakalářský projekt, ve kterém studenti integrují své znalosti i zkušenosti. Díky tomu si odnášejí zkušenost, ve které se propojuje kreativita, technika a udržitelný přístup — a získávají schopnosti, které jim umožňují aktivně formovat podobu architektury i její dopad na životní prostředí.
Změna paradigmatu při práci se znevýhodněnými mladými lidmi
V rámci stínování s Miriam Dimsits jsme měli příležitost vidět, jak se principy, o kterých se učí budoucí kariéroví poradci, promítají do praxe. V neziskové organizaci Paradigma Skiftet, jsme nahlédli do práce s mladými lidmi, kteří byli vzdělávacím systémem “vytlačeni” nebo z něj z vlastního rozhodnutí odešli kvůli psychickým či jiným závažným důvodům. Přitom ale mají motivaci vrátit se zpět do vzdělávání nebo začít pracovat.
Půlroční program je postaven na aktivizaci a zplnomocnění klientů*tek, kteří mimojiné pracují na svém osobním i společném týmovém projektu. Ten stojí na změně úhlu pohledu: pomáhá přenastavit přemýšlení z pozice klienta*ky služby nebo bezmocného do pozice aktivního tvůrce*kyně. Vychází z kompetencí a (znovuobjevovaného) potenciálu jednotlivých klientů*tek a podporuje je v tom, aby dokázali vést udržitelnější život i po skončení programu. „Vedlejším účinkem“ projektu je přitom i reálný dopad na prostředí a okolí díky zapojení spřátelených organizací, podporovatelů*tek a municipality.
Z pohledu kariérového poradenství je inspirativní právě tento důraz na práci s kompetencemi místo deficitů a na posilování schopnosti jednat. Program ukazuje, že změna profesní dráhy nezačíná volbou povolání, ale změnou vztahu člověka k sobě samému a ke svým možnostem. Důležitá změna spočívá i v tom, jak jsou sami sebe vedeni vnímat: ne jako „ti znevýhodnění“, ale jako lidé, které spojuje společný cíl a společný projekt.
Zelená akademie: Nové profese tam, kde dřív nebyly
Co se stane, když dáte dohromady úřad práce, vzdělávací instituci a místní firmy, které chtějí být udržitelnější, ale nevědí jak? Vznikne Zelená akademie. A my jsme měli možnost nahlédnout do tohoto typu spolupráce v praxi — vidět, jak se propojují různí aktéři a jak konkrétně vznikají nové příležitosti pro lidi i organizace na cestě k udržitelnosti.
Přihlásit se do Zelené akademie může nezaměstnaný*á s vysokoškolským titulem se zájem o oblast udržitelnosti, avšak zatím bez žádných nabytých “zelených” znalostí a dovedností. Ty se právě naučí v průběhu pěti týdenního programu připraveného pod záštitou Business Academy.
Absolventi se v rámci výuky učí např.: vypočítat CO2, co je cirkulární ekonomika, co znamená udržitelný rozvoj podnikání, o ESG a společenské odpovědnosti firem či firemní kultuře a komunikaci.
Poté následuje čtyř týdenní stáž u lokálních firem, které jsou cíleně oslovovány, aby se do projektu zapojily a využily tak bezplatně kompetence až tří stážistů, kteří pomohou nastartovat „zelenou transformaci“ v organizaci. V praxi to např. znamená, že provedou:
- analýzu emisí CO2 a energetické účinnosti
- identifikaci příležitostí pro cirkulární modely
- vytvoření akčního plánu udržitelnosti
- podporu komunikace a reportingu ESG
Výsledek programu? Během 13 běhů se zapojilo 90 firem a 20 veřejných organizací. Programem prošlo 330 lidí, kteří dnes ve své práci i každodenním životě pomáhají posouvat udržitelnost dál — a inspirují k tomu i své okolí (a jak by se v projektu řeklo — stávají se „agenty*kami změny“).
Z pohledu kariérového poradenství jde o výjimečný model – kombinaci “rekvalifikace”, profesního restartu, budování kompetencí a současného vlivu na trh práce. Program ukazuje, jak lze nové pracovní role vytvářet tam, kde původně neexistovaly, a jak „zelené kompetence“ mohou obohatit profesní cestu člověka z jakéhokoliv oboru.
Kolind: O síle komunity a opravených věcech
Stínování v Dánsku nám také přineslo možnost zažít komunitní práci v Kolindu (v rámci organizace Gront Kros) se skupinou znevýhodněných osob. A byla to zkušenost, která se nám všem zapsala silně pod kůži. V nenápadné kavárně v malém městě jsme potkali komunitu lidí, jejichž životní cesta nebyla jednoduchá. Přesto zde bylo cítit něco velmi silného: respekt, přijetí a sounáležitost. Lidé pracují v kavárně (max.10-20 hodin týdně), hrají v kapele, vystupují — a postupně tak posilují svou odolnost i sebevědomí.
Zaznívala tu i silná otázka: „Co se mnou bude, až nebudu mít kolem sebe podporu téhle skupiny?“ Další otázky přicházely z úst těch, kteří komunitu vedou: „Dělám dost? Dělám to správně? Co když přestanu?“ Společně ukazují jednu důležitou věc: podporu potřebují obě strany. A právě proto jsou pro pomáhající profese klíčové supervize, mentoring a sdílení.
Součástí kavárny je také Repair Café, kde si lidé mohou věci opravit sami, nebo je svěří jednomu ze čtyř „opravářů“ nebo švadleně – všichni jsou senioři. Jednoduchý, ale silný obraz udržitelnosti: šetří se zdroje, posiluje komunita a lidé zde nacházejí smysluplnou roli.
SEGES Innovation: Facilitace jako nástroj změny
V SEGES Innovation jsme nahlédli do práce lidí, kteří propojují výzkum, technologie, farmáře i obce, a příkladů toho, jak moderní zemědělství může být zároveň udržitelné, konkurenceschopné a ohleduplné k přírodě.
Sledovali jsme práci těch, kteří stojí za řízením komunitní změny: propojují různé aktéry a facilitují proces, ve kterém farmáři sami hledají řešení. V projektu revitalizace zemědělské půdy pracují s daty, fakty a konkrétními dopady na krajinu — a společně s farmáři hledají způsoby, jak reagovat na změnu klimatu v praxi.
Pro nás jako kariérové poradkyně bylo silnou inspirací, jak blízký je tento proces kariérní změně a tím i naší poradenské práci. Připomnělo nám to rámec DOTS, který popisuje, jak vést kariérní rozhodnutí — nejprve porozumět své situaci, orientovat se v možnostech, propojovat informace a na jejich základě se samostatně rozhodovat. Zároveň jsme viděli, jak vznikají nové pracovní role úzce propojené s udržitelností — ve výzkumu, facilitaci, poradenství i spolupráci napříč sektory.
Silným „aha“ momentem pro nás bylo i to, jak celý systém funguje: důvěra ve fakta, opora v expertíze a sdílená vize napříč různými aktéry. Právě tato propojenost umožňuje hledat řešení, která dávají smysl nejen jednotlivcům, ale i celému prostředí. Jak jsme si říkali: „Kde je vůle, tam je cesta.“
Chcete se dozvědět více?
O cestě do Dánska psaly na svých Linkedin profilech Eva Kavková a Renata Knittelová. Pokud vás zajímají další podrobnosti, doporučujeme se podívat na jejich příspěvky.
Cestu do Dánska nám umožnilo spolufinancování Evropskou unií. Názory vyjádřené jsou názory autorů a neodráží nutně oficiální stanovisko Evropské unie či Evropské výkonné agentury pro vzdělávání a kulturu (EACEA). Evropská unie ani EACEA za vyjádřené názory nenese odpovědnost.
